Praha – Loretánská ulice

Kaple sv. Barbory

Kaple byla vystavěna v letech 1725 – 1730 podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky na náklad hraběte Štěpána Kinského. Hrabě se nechal inspirovat pověstí, že na tomto místě byli v roce 1512 popraveni dva loupeživí rytíři naražením na kůl. Jeden z nich se prý dokázal osvobodit a doplazil se až ke kostelu sv. Benedikta. Patronka kaple sv. Barbora byla zvolena zřejmě proto, že je mimo jiné ochránkyní před smrtí bez zpovědi. Tuto pověst si ve své kronice upravil Hájek z Libočan, který tvrdil, že lapka zemřel poté, co při zpovědi přiznal, že se modlil ke sv. Barboře a teprve na její přímluvu byl spasen. Legendu při výmalbě kaple ztvárnil Václav Vavřinec Reiner.

Zdroj:
https://pamatkovykatalog.cz/kaplicka-sv-barbory-15537407
https://www.hrady.cz/kaple-sv-barbory-praha-1-hradcany

Trauttmansdorffský palác

Ve 14. století se na tomto místě nacházelo několik měšťanských domů; jeden z nich zřejmě náležel staviteli Petru Parléřovi. Středověké domy zničil velký požár v roce 1541; poté zde vyrostly nové honosné stavby, v jejichž držení se vystřídali členové rodů Šliků, Vchynských ze Vchynic a Lobkowiczů. V roce 1626 zde získala palác Marie Magdaléna Trčková z Lípy. V roce 1636 byl hradčanský majetek Trčků z rozhodnutí císaře Ferdinanda II. postoupen hraběti Maxmiliánu Trauttmansdorffovi, který se do historie zapsal jako císařský vyslanec a jeden z nejvýznamnějších diplomatů své doby. Trauttmansdorffové zde nechali provést barokní přestavbu. V 19. a 20. století palác sloužil různým funkcím; byl donucovací pracovnou, vysokoškolskou kolejí i sídlem komunistické tajné policie. Od roku 2006 je majitelem objektu Ministerstvo zahraničních věcí ČR, které v roce 2019 dokončilo jeho náročnou rekonstrukci. Interiér není přístupný veřejnosti.

Zdroj:
https://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/budovy_architektura/trauttmansdorffsky_palac.html

Hrzánský palác

Palác stojí na místě gotického domu, který ve 14. století patřil svatovítské kapitule a nějakou dobu také  staviteli Petru Parléřovi. Významným stavebníkem paláce byl míšeňský purkrabí a nejvyšší český kancléř Jindřich z Plavna; mezi pozdějšími majiteli byli Jindřich Mikuláš z Lobkowicz, Adam starší ze Šternberka, Oldřich Desiderius Pruskovský z Pruskova, komorník císaře Rudolfa II., či Vilém Albrecht Kolowrat-Krakowský; v roce 1708 jej získal Sigismund Valentin Hrzán z Harrasu. Rozsáhlejší renesanční a barokní přestavby zde probíhaly koncem 16. a v průběhu 17. století. V roce 1756 přešel zadlužený dům po složitých jednáních na metropolitní kapitulu u Sv. Víta, která zde zřídila sídlo kapitulního proboštství; tehdy palác získal svou současnou vnější podobu. Protože v té době již platily zákony omezující církevní statky, museli se kanovníci zavázat, že tu během pobytů císařského dvora v Praze poskytnou ubytovací kapacitu.

V roce 1915 dům koupil malíř Ferdinand Engelmüller; v paláci měl svůj ateliér a sídlila zde i jeho proslulá malířská škola. V roce 1937 si v domě zřídil ateliér malíř Jan Slavíček; jeho známé pohledy na Prahu jsou malovány z oken paláce a z přilehlé terasy.

V současné době slouží objekt k reprezentačním účelům předsedy vlády České republiky. Veřejnost může část interiérů navštívit v době konání Dnů otevřených dveří nebo příležitostných výstav.

Zdroj:

https://www.vlada.cz/cz/urad-vlady/dalsi-objekty/hrzansky-palac-3689/

Martinický palác – Kasárna Hradní stráže

Vrcholně barokní palác byl postaven kolem roku 1700 pro Jiřího Adama II. z Martinic, diplomata působícího jako velvyslanec v Římě. Autorem návrhu byl římský architekt Carlo Fontana, který tak vytvořil jedinečný příklad římské architektury v Praze.  Po vymření rodu Martiniců v roce 1789 přešel palác do majetku Clam-Martiniců a v roce 1837 jej získalo fortifikační ředitelství, které v prostorách zřídilo vojenskou nemocnici. Od roku 1960 prostory využíval prapor Hradní stráže a jako kasárna Hradní stráže slouží dodnes; objekt není přístupný veřejnosti.

Zdroj:
www.mapy.cz
https://pamatkovykatalog.cz/martinicky-palac-15621145

Hradčanská radnice

Hradčanská radnice byla vybudována za Rudolfa II. po roce 1598, kdy bylo poddanské město Hradčany povýšeno na město královské. I v dějinách Hradčan tedy najdeme stopy potomstva sv. Ludmily – císař Rudolf II. byl jejím potomkem ve 22. generaci. Jako radnice budova fungovala do roku 1784, kdy byla dosud samostatná pražská města spojena do jednoho celku – královského hlavního města Prahy. Radnice byla poté proměněna na obytný dům. Průčelí má zachovanou renesanční sgrafitovou fasádu, na níž lze rozeznat císařský znak a obraz Spravedlnosti. Na portálu je umístěn znak Hradčan. Zajímavou technickou památkou je ve vratech zasazený etalon pražského lokte, na kterém si prodávající i kupující mohli ověřit správnou míru zboží.

Zdroj:
http://www.kralovskacesta.cz/cs/prohlidka/objekty/hradcanska-radnice.html

Jak se na místo dostat:

Na kole/pěšky: Po trase Via Ludmila z Loretánského náměstí rovně Loretánskou ulicí

Hromadnou dopravou: Nejbližší zastávky tramvaje jsou Pohořelec , Brusnice a Pražský hrad.

Individuální dopravou: Individuální doprava (s výjimkou vozidel s povolením Městské části Praha 1) nemá do Loretánské ulice přístup. Nejbližší možnosti placeného parkování jsou na Pohořelci nebo v Garážích Prašný most.