Mohyla
Myšlenka vybudovat památník na místě bitvy na Bílé hoře přišla před 1. světovou válkou od sokolské župy podbělohorské, která zahájila sbírku a zakoupila pozemek. V české kulturní obci myšlenka získala velký ohlas a návrhy na pomník se zabývali významní sochaři; projekt ale nebyl realizován. Diskuse o památníku se znovu oživila v roce 1919, ale vzhledem k finančním možnostem se uvažovalo již o pomníku mnohem skromnějším. Nakonec byla v roce 1920 vytvořena mohyla, kterou při příležitosti 300. výročí bitvy na Bílé hoře předala podbělohorská sokolská župa národu.
Bojiště bělohorské bitvy s mohylou bylo spolu s letohrádkem Hvězda a oborou prohlášeno za národní kulturní památku.
Zdroj:
Wikipedia
https://www.historickaslechta.cz/autor-pise/bitva-na-bile-hore/
Jak se na místo dostat:
Na kole: Po trase Via Ludmila od Domova sv. Karla Boromejského z ulice K Šancím po cyklotrase A15, dále ulicí Žalanského (nedaleko je kostel sv. Martina) a Čistovickou, stále po cyklotrase A15 (cca 500 m od sv. Martina ulicí K mostku stojí u ul. Karlovarská 10. hájecká kaple) V ul. Na Bělohorské pláni odbočit doleva, přejet ul. Karlovarská a vlevo do ulice K Mohyle.
Pěšky: Po trase Via Ludmila může pěší cesta vést od Domova sv. Karla Boromejského z ulice K Šancím do ulice Žalanského a dále do Čistovické, z ní vlevo do ulice Ke kulturnímu domu a dále do ulice K Mohyle.
Hromadnou dopravou: V blízkosti areálu se nachází zastávka tramvají i autobusů městské hromadné dopravy.
Individuální dopravou: Po trase Via Ludmila lze jet automobilem od Domova sv. Karla Boromejského ulicí Žalanského, dále vlevo do ulice Slánská a následně vpravo do Karlovarské, z ní vlevo ulicí K Mohyle do ulice Nad Višňovkou. Možnosti parkování jsou v této lokalitě omezené.
Poutní místo Panny Marie Vítězné – Opatství Venio
O poutní místo s kostelem Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře pečuje komunita sester benediktinek. Řád svatého Benedikta je nejstarší existující mnišský řád západního křesťanství. U počátků jeho působení v českých zemích ve 2. polovině 10. století stáli potomci sv. Ludmily ve 4. generaci – kníže Boleslav II. Přemyslovec a jeho sestra Mlada.
První kaple zde byla vybudována krátce po bělohorské bitvě; byly do ní ukládány ostatky padlých vyorané v okolí. V letech 1704 – 1730 vznikl rozsáhlejší komplex barokních staveb s ústřední svatyní obklopenou kaplemi, ochozem a domem správce; dílo nese stopy geniality architekta Jana Blažeje Santiniho. V centrální kupoli vytvořil Cosmas Damian Asam fresku Oslava církve českými patrony.
Za vlády Josefa II. byl kostel zrušen; v roce 1811 jej koupil kanovník Josef Čapek, který jej vrátil do majetku církve. V roce 1812 pozval k jeho návštěvě francouzskou císařovnu Marii Luisu – i ona byla po otci, rakouském císaři Františkovi I., ve 29. generaci potomkem sv. Ludmily.
Za II. světové války zde sídlila Luftwaffe a protiletecká obrana, z té doby zde zůstal protiletecký kryt. Za komunistické éry byl kostel přístupný veřejnosti, ale přilehlé budovy byly využívány státní policií k odposlechům zahraničních hovorů.
Po roce 1989 se areál vrátil do majetku benediktinů a od roku 2007 zde mají svůj klášter sestry z opatství Venio – Proměnění Páně. Vyhlášení roku 2000 rokem smíření papežem Janem Pavlem II. se stalo impulzem k pohřbení ostatků vojáků padlých v bělohorské bitvě (do té doby uložených ve Vojenském historickém ústavu) v areálu zdejšího poutního místa. Při příležitosti 400. výročí bitvy na Bílé hoře zde byl instalován Kříž smíření, který symbolicky propojuje tři kříže v jeden celek: dvě zrezlé ocelové části představují dvě znesvářené strany konfliktu; třetí kříž – modrá část z titanu – odkazuje k nebesům.
Bělohorské poutní místo je chráněnou kulturní památkou. Návštěvníkům hledajícím místo pro zklidnění a soustředění se nabízí možnost ubytování v domě pro hosty. Věřícím je areál otevřen pro účast na bohoslužbách i k osobní modlitbě.
Zdroj:
www.benediktinky.cz
https://www.prague.eu/cs/objekt/mista/3376/poutni-misto-panny-marie-vitezne-na-bile-hore
Jak se na místo dostat:
Na kole: Cyklistická trasa tohoto úseku Via Ludmila vede od mohyly do ulice Nad Višňovkou (po příjezdu do této ulice jeďte vlevo), potom odbočte vpravo do ulice Řepská a kolem 8. kaple hájecké cesty k poutnímu místu.
Pěšky: Od mohyly k poutnímu místu je cesta pro pěší stejná jako pro cyklisty.
Hromadnou dopravou: V blízkosti areálu se nachází zastávka tramvají i autobusů městské hromadné dopravy.
Individuální dopravou: Po trase Via Ludmila z ulice Nad Višňovkou k poutnímu místu do ulice Řepská – možnosti parkování jsou zde omezené.
Letohrádek a obora Hvězda
Oboru na Bílé hoře založil v roce 1534 král Ferdinand I. Habsburský, manžel Anny Jagellonské, která byla ve 20. generaci potomkem sv. Ludmily. V letech 1555 – 1556 zde vznikl letohrádek na půdorysu šesticípé hvězdy, který dal postavit druhorozený syn Ferdinanda a Anny, arcivévoda Ferdinand, později zvaný Tyrolský, který v letech 1547 – 1567 zastupoval v Čechách zájmy vládnoucího habsburského rodu v době nepřítomnosti panovníka; po matce byl i arcivévoda Ferdinand potomkem sv. Ludmily. Podle arcivévodova vlastního návrhu stavbu realizovali Giovanni Maria Aostalli a Giovanni Lucchese pod vedením Hanse Tirola, později Bonifáce Wohlmuta. Letohrádek v renesančním stylu měl sloužit jako lovecký a odpočinkový zámeček. Vynikajících kvalit dosáhla štuková výzdoba kleneb přízemí z let 1556 – 1560, první v zaalpských zemích. V první polovině 18. století utrpěla Hvězda pobytem vojsk tábořících v oboře. Podle rozhodnutí císaře Josefa II. sloužil letohrádek od roku 1785 jako muniční skladiště, zrušené v roce 1874.
Po vzniku Československé republiky byl letohrádek převeden do správy Pražského hradu; v současnosti jej spravuje Památník národního písemnictví. Rekonstrukce objektu probíhaly v letech 1948 – 1952 a poté po etapách od roku 1986 do počátku 21. století. Letohrádek je národní kulturní památkou; od jara do podzimu je přístupný veřejnosti. Prostory přízemí jsou věnovány osobnosti arcivévody Ferdinanda a historii Hvězdy, dobovému umění a vědě, bělohorskému období českých dějin a jeho ohlasu v umění a rekonstrukcím a využití letohrádku ve 20. století. V suterénu je umístěn model bitvy na Bílé hoře. Pořádají se zde také výstavy, koncerty a další kulturní pořady. Obora je dnes oblíbeným místem, kam návštěvníci chodí na procházky, se psy či za relaxací; lokalita je oblíbená i mezi cyklisty.
Zdroje:
http://www.pamatniknarodnihopisemnictvi.cz/letohradek-hvezda/
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/letohradek-hvezda-v-obore-na-bile-hore
Jak se na místo dostat:
Na kole: Po trase Via Ludmila od Opatství Venio je pro horská kola doporučována trasa ulicí Zličínskou k oboře, pro silniční kola ze Zličínské vpravo Rozdělovskou a dále vpravo Haberfeldovou, následně vlevo do Thurnovy a Pozdeňské a následně okruh do obory.
Pěšky: Po trase Via Ludmila od Opatství Venio Zličínskou ulicí do obory.
Hromadnou dopravou: Po trase Via Ludmila od Opatství Venio je nejsnazší jet tramvají ze zastávky Bílá Hora na zastávku Malý Břevnov nebo Obora Hvězda a pokračovat pěšky.
Individuální dopravou: Po trase Via Ludmila lze jet od Opatství Venio Bělohorskou a doleva Ankarskou a dále ulicemi Na Vypichu a případně dále Libockou – možnosti parkování jsou zde ale velmi omezené.