Černínský palác
Myšlenka postavit si na Hradčanech reprezentativní palác se zrodila v hlavě hraběte Humprechta Jana Czernina (Černína) z Chudenic (1628 – 1682); inspiraci hrabě našel v Itálii, kde působil ve funkci císařského vyslance v Benátkách, a vhodného architekta ve Francescovi Carattim. Monumentální palácová architektura se těšila obdivu obyvatel i návštěvníků Prahy; názor císaře Leopolda I., který při návštěvě stavby vznikající palác označil za „velkou stodolu, která nemá vrata“, zjevně nebyl obecně sdílen. Do paláce byla umístěna bohatá rodová obrazová galerie.
V době válek vedených za vlády Marie Terezie byl palác několikrát vážně poškozen. V 18. století jeho osudy ovlivnila i horšící se finanční situace rodu Czerninů. Nálada zašlých časů se vrátila v roce 1791, kdy zde byla provedena kantáta od Leopolda Koželuha v rámci oslav korunovace Leopolda II. – potomka sv. Ludmily ve 27. generaci – na českého krále. Tehdejší majitel hrabě Jan Rudolf Czernin poskytl část paláce Společnosti vlasteneckých přátel umění. V roce 1851 Czerninové palác prodali císařské armádě a prostory byly upraveny pro potřeby vojska, což způsobilo další škody.
Za první republiky byl palác přiřčen Ministerstvu zahraničních věcí a bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci do původní podoby; zrekonstruované prostory byly otevřeny v roce 1934 tehdejším ministrem zahraničních věcí Edvardem Benešem.
Během 2. světové války byl palác sídlem říšského protektora Konstantina von Neuratha a později Reinharda Heydricha. Kancelář zde měl také státní tajemník Karl Hermann Frank.
V květnu 1945 byla v Černínském paláci obnovena činnost československého ministerstva zahraničních věcí. Při provádění úklidových prací byl tehdy objeven svazek klíčů s čísly psanými gotickým písmem; byly to ztracené klíče od Korunní komnaty ve svatovítském chrámu na Pražském hradě, v níž jsou uloženy české korunovační klenoty.
V podkrovním bytě Černínského paláce žil v poválečných letech ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, který zde za dodnes nevyjasněných okolností 10. března 1948 tragicky zahynul.
Černínský palác je dějištěm významných jednání a konferencí. V roce 1991 byla právě zde za přítomnosti prezidenta Václava Havla definitivně rozpuštěna Varšavská smlouva.
Palác je chráněnou kulturní památkou. Interiéry nejsou přístupné veřejnosti; v letním období je ale možno navštívit palácovou zahradu.
Zdroj:
https://www.mzv.cz/jnp/cz/o_ministerstvu/budovy_architektura/cerninsky_palac_.html
https://www.pamatkovykatalog.cz/cerninsky-palac-15569148
Dům U Drahomířina sloupu
Dům U Drahomířina sloupu, zvaný také Šlikovský, je renesanční dům s barokními interiéry; vystavěn byl v 70. letech 16. století. Od roku 1948 až do své smrti v tomto domě bydlela Hana Benešová, vdova po prezidentu Edvardu Benešovi. Jako všeobecně respektovaná manželka hlavy státu se paní Benešová stala symbolem důstojné reprezentace naší země; i ji proto můžeme v tomto smyslu považovat za nástupkyni sv. Ludmily – choti prvního historicky doloženého českého panovníka.
Dům je chráněnou kulturní památkou; interiér není přístupný veřejnosti. Jméno dům dostal podle sloupu, který před ním stával v 18. století až do roku 1788, kdy byl povalen a rozbit. Sloup připomínal pověst, podle níž právě zde zahynula kněžna Drahomíra, tchyně sv. Ludmily, která vyslala na Tetín Ludmiliny vrahy. Podle této pověsti kněžna tímto místem projížděla právě když v blízkém kostelíku zvonili k pozdvihování. Kočí jako dobrý křesťan zastavil a poklekl, ale kněžna se rozlítila a spílala křesťanské víře. V té chvíli se na místě, kde její vůz stál, rozevřela země, vyšlehly plameny a vůz s Drahomírou se propadl do hlubin. Za bouřlivých nocí se prý kněžna na ohnivém voze na tomto místě poté zjevovala.
Zdroj:
Wikipedia
https://pamatkovykatalog.cz/dum-u-drahomirina-sloupu-15642692
Adolf Wenig: Staré pověsti pražské, vydal nakladatel Josef Hokr, Praha, 1931
Loreta
Historie pražské Lorety – jednoho z nejvýznamnějších míst mariánské úcty v českých zemích – byla započata 3. června 1626 položením základního kamene ke stavbě, která představovala „pravou podobu“ tzv. Svaté chýše – domku, v němž žila v Nazaretu Panna Marie a který byl podle mariánské tradice přenesen anděly do italského Loreta. První patronkou a zakladatelkou Lorety byla Benigna Kateřina z Lobkowicz. Stavbu vysvětil v roce 1631 pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch kardinál hrabě z Harrachu. Nákladem Alžběty Apolonie hraběnky Kolowratové bylo v 60. a 70. letech 17. století zhotoveno obložení stěn reliéfy zobrazujícími výjevy ze života Panny Marie s důrazem na Kristovo dětství. V interiéru je umístěna milostná socha Panny Marie Loretánské.
Kolem této ústřední Loretánské kaple (Santa Casa) byl zbudován ambit s kaplemi. Stavba pokračovala ještě v 1. polovině 18. století, kdy bylo podle plánů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových vybudováno západní průčelí. V roce 1735 byla dokončena přestavba kostela Narození Páně, kterou významně financovala Marie Markéta hraběnka Waldsteinová, roz. Czerninová z Chudenic. Pod kostelem byla v roce 2011 objevena krypta s freskovou výzdobou s motivy Smrti a Vzkříšení; hlavní scéna Vzkříšení Lazara vznikla podle Rembrandtova leptu.
Z darů patronů Lorety a dalších věřících zde byl shromážděn loretánský poklad, který je vedle svatovítského pokladu největším chrámovým pokladem v českých zemích. Vrcholným zlatnickým dílem je Diamantová monstrance označovaná jako „Pražské slunce”, zhotovená podle návrhu vídeňského architekta Johanna Bernarda Fischera von Erlach. 6 222 diamanty, které byly do monstrance zasazeny, darovala ve své závěti Loretě roku 1695 Ludmila Eva Františka hraběnka Kolowratová, roz. Hýzrlová z Chodů.
Návštěvníky okouzluje zvonkohra s 27 hrajícími zvonky z dílny amsterdamského zvonaře Clauda Fremyho, která každou hodinu hraje mariánskou píseň. Loretě ji věnoval malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Svěcení zvonků roku 1695 se stalo velkolepou slavností. Každý zvon měl svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich dokonce převzal patronát sám císař Leopold I., který byl ve 24. generaci potomkem sv. Ludmily.
Loreta je ve správě Provincie kapucínů v České republice. Návštěvníci Lorety si mohou prohlédnout celý areál – centrální kapli – tzv. Svatou chýši (Santa Casa), ambit, kostel Narození Páně, klenotnici, expozici věnovanou historii řádu kapucínů, dějinám Lorety a loretánské zvonkohře a také 3D model loretánské krypty.
Zdroj:
www.loreta.cz – Oficiální stránka pražské Lorety
www.kapucini.cz – Oficiální stránka Provincie kapucínů v České republice
Leták Loreta: Barokní poutní místo vydaný správou Lorety
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/loretanske-zvonky-lakaji-na-navstevu-prazske-loret
Jak se na místo dostat:
Na kole: Po trase Via Ludmila lze přejet na kole od Strahovského kláštera přes Dlabačov a Pohořelec; po Loretánském náměstí je nutno kolo vést.
Pěšky: Trasa od Strahovského kláštera vede stejně jako pro cyklisty přes Dlabačov a Pohořelec.
Hromadnou dopravou: V blízkosti se nachází tramvajová zastávka Pohořelec.
Individuální dopravou: Nejbližší placené parkoviště je na náměstí Pohořelec. Turistické autobusy mají možnost krátkodobého zaparkování na 10 minut v ulici Dlabačov.